Reportáže

© Dina Štěrbová

Faizalova mešita v IslamabáduČeská ambasáda v IslamabáduZpůsobem svého vzniku, který jsme popsali výše a který byl vlastně odtržením od velké fungující země, Britské Indie, ztratil nově vzniklý Pákistán mnohé, co ke své zdárné existenci nutně potřeboval. Těžko říci, zda si to jeho tvůrci v čele s Jinnahem uvědomovali, protože jejich rozhodnutí byla pravděpodobně více diktovaná politickými zájmy. Následující realita byla ale velmi tvrdá a cílem našich poznámek bude postupně popsat některé z těchto potíží i způsob jak se s nimi nový stát vypořádal. Začneme jedním z menších problemů, kterým byla skutečnost, že Pákistán neměl vhodné město, které by mohl ustanovit jako svoje hlavni. V první fázi tuto funkci plnila metropole v deltě Indu, Karáčí, o kterém jsme se již zmiňovali v souvislosti s tím, že do tamějšího přístavu již připlula i naše nemocnice (co se stalo 16. 9.). Klimatické poměry Karáčí nejsou ale nejvhodnější jak kvůli extremně vysokým teplotám, tak i kvůli bouřlivému průběhu monsunu, který může trvat i několik měsíců. Taktéž jeho poloha na samém jižním cípu země, která představuje něco jako obří nudli poledníkového směru ( nepočítáme-li dnešní Bagladéš, který byl původně soušástí Pákistánu a oddělil se od něj v roce 1971) a má daleko od alespoň přibližného těžiště krajiny. Další skutečností je, že Karáčí je industriálním srdcem Pákistánu, co přirozeně podporuje propojení vládních a finančních struktur bez přítomnosti (alespoň na svém počátku) kvalitní legislativy, která by účinně zamezila vzniku korupčního prostředí.

ulice v Rawalpindibazar v RawalpindiTak se stalo, že již brzy po svém vzniku musel Pákistán vyřešit otázku volby hlavního města, jehož poloha byla určena v sousedství tehdy malého městečka Rawalpindi (Rawal je jméno řeky a dnes i stejnojmenného přehradního jezera, Pindi znamená město). Kousek od něj rozděleném po americku do přehledné šachovnice čtvercových segmentů vyrůstat nové hlavni město Islamabád, jak se na islámskou republiku sluší. Ještě v sedmdesatých letech to moc město nepřipomínalo, mezi jednotlivými izolovanými budovami byly obrovské oblasti regulérní džungle , evokující podobný osud australské Cambery či brazilské Braziliany. Dnes však již nikdo nemůže být na pochybách, že Islamabád je pohodlným a na místní poměry i krásným, funkčním velkoměstem s rozumným počtem obyvatel kolem 500.000. severně se začínají zvedat první nesmělé předhůří Himáláje, ze kterého je za pěkného počasí možné v dálce spatřit horu Nanga Parbat. Tak začalo na zeleném prostranství.

IslamabádV Islamabádu se nachází vkusně vyřešený komplex vládních budov, parlament, diplomatické mise z celého světa, sídla početných bank , obrovská Faizalova mešita (dar Saudské Arábie), několik vysokých a bezpočet středních škol, je zde přitom dostatek zeleně, poskytující milosrdný stín v horkých letních měsících. O blízkém milionovém Rawalpindi, již v souvislosti s elegancí a pohodlím rozhodně mluvit nelze, je to skrumáž nejrůznějších budov s povrchově vedenou kanalizací, nekonečným proudem často čoudících aut a klokotem života, který ani vzdáleně Evropu nepřipomíná. Zdá se, že otázku volby a vybudování nového hlavního města Pákistán zvládl na jedničku.

­