Aktuality

         Czech Hospital již od roku 2007 zachraňuje životy a léčí nemocné, nejvíce děti. Celou tu dobu zajišťujeme pro ni léky, přístroje, údržbu budovy a mnoho dalšího, o čem se můžete dočíst i zpětně na těchto stránkách. Za největší úspěch považujeme, že od roku 2007 nám zemřely na zimní zápal plic jen dvě děti, zatímco předtím jich umíralo v průměru 10-15 ročně. Také nás až zamrazilo, když nemocnice jednorázově zachránila životy 136 malých dětí, které v únoru 2017 onemocněly speciálním druhem zánětu mozkových blan a bez antibiotik z naší nemocnice by byly všechny zemřely. To je ale jen pomyslný vrchol ledovce těch 14 let. Podařilo se i mnoho jiných věcí v posunu kvality života i přístupu ke vzdělání obyvatel Arandu a vlastně celého údolí Basha, vzdáleného cca 100km od K2.

         Stále ale před námi stojí největší a nejtěžší úkol v podobě zajištění samostatné udržitelnosti tohoto projektu. Je to ono již trochu zprofanované, ale stále výstižné heslo: " Nerozdávejte ryby, rozdávejte udice!"

         Je evidentní, že vesničané, kteří provozují zemědělství na středověké úrovni, nejsou schopni tímto způsobem vytvořit "udici", tedy v tomto případě nadhodnotu, ze které by bylo možné nemocnici financovat. Jako jedinou možností se nám po zralé úvaze jeví možnost poskytování ubytovacích, stravovacích, průvodcovských, organizačních, nosičských a všemožných dalších služeb návštěvníkům jak z ciziny, tak i rostoucí domácí klientele.

         Za tímto účelem jsme již iniciovali v Arandu zárodek kempu, poskytujícího základní ubytovací a hygienické služby. Důležité je ale také vytvořit skupinu schopných horolezců a vůdců, kteří by zajistili příchozím kvalitní a bezpečné služby jak při horolezeckých tak i trekařských aktivitách na nejrůznějších úrovních. Baltiové jsou horami odkojeni, pohybují se tam jak sněžní levharti. Aby však nebyli svým klientům nebezpeční, anebo aby si tito nepřivedli nosiče a vůdce odjinud, je potřeba zajistit možnost vyškolení místních v základní lezecké i expediční technice. Přímo nad vesnicí v místě Senčecha mají Aranďané skalní stěnu, vhodnou k nácviku techniky skalního lezení, jištění i všeho co s tím souvisí. Mohla by zde po Czech Hospitalu, Czech Campsitu i Czech hostelu vzniknout i Czech climbing school, na které by se mohli místní všechno potřebné naučit a pak se zlepšovat.

         Aranďané by si to moc přáli, souvislosti chápou velmi dobře, má to jen malý háček: nemají prakticky žádný lezecký materiál ani prostředky na jeho zakoupení. Poprosili nás o pomoc a já bych tuto prosbu chtěla na tomto místě tlumočit horolezecké veřejnosti: "Darujte, prosím, cokoliv můžete, nemusí to být nové, stačí když to bude funkční :

lana, smyčky, karabiny, osmy, skoby, vklíněnce, úvazky, stoupací železa, cepíny, kladiva, přilby..... jaký koliv lezecký materiál, který můžete postrádat. " Jeho shromáždění je základním předpokladem pro to, aby mohla v Arandu vzniknout "Czech Climbing School" a tím i lidé, schopni nabízet kvalitní průvodcovské, lezecké i ostatní potřebné služby. Výtěžek z nich by pak mohl být z části použitý na provoz Czech Hospital, čím by se postupně zajistila její budoucí trvalá samo udržitelnost.

 Moc Vám za Vaše pochopení děkujeme.

Ženy psychicky víc vydrží a v těžké situaci se nepodělají, říká horolezkyně Dina Štěrbová

Jana Ciglerová

Dina and Balti woman Azra

Dina Štěrbová ve svých milovaných horách s místní ženou Azrou. Foto: Viťa Dokoupil, CzechHospital.cz

Dina Štěrbová vylezla na dvě osmitisícovky v dobách, kdy ještě ženy s cepíny a mačkami byly raritou. V pákistánských horách později postavila nemocnici, kam se chystá znovu vyrazit, jen co se otevřou hranice. Asii dobře zná a nepřekvapilo ji, že pandemie vypukla zrovna v Číně. „Ve vzduchu je tam silná agrese,“ říká horolezkyně slovenského původu, která před měsícem oslavila osmdesátku.

ISLAMABAD: Premiér Imran Khan v sobotu řekl, že Pákistán balancuje na napnutém laně, aby dosáhl rovnováhy mezi omezením nezbytným ke zpomalení šíření koronaviru a zajištěním, aby jeho lidé nezemřeli hladem a ekonomika se nezhroutila.
Předseda vlády uvedl, že výskyt chudoby na subkontinentu je vysoký a Pákistán si je vědom tíživé situace, v níž se jeho lidé nacházejí.
„Na subkontinentu s vysokou mírou chudoby stojíme před těžkou volbou rovnováhy mezi izolací nezbytnou ke zpomalení/ zabránění šíření viru COVID19 a zajištěním toho, aby lidé nezemřeli hladem a naše ekonomika nezkolabovala. Takže jdeme po laně.“

Sedmá pečeť - Malba na dřevě švédského filmového režiséra Ingmara Bergmana je inspirována středověkými malbami a příběhy z časů křižáckých výprav. Přitom však klade otázky, kterými se trápí i moderní člověk. A možná víc než jeho středověký předobraz

Autor: Dina Štěrbová

Když vidím na obrazovce záběry přeplněných nemocnic a vylidněných metropolí, samovolně se mně vybavují scény ze slavného filmu „Sedmá pečeť", natočeného Ingmarem Bergmanem v roce 1957. Nepomyslela jsem na něj dlouhá léta a film již není v běžné distribuci, ale i navzdory tomu zůstává kultovním a mnoho lidí, laiků i odborníků, jej řadí mezi desítku nejlepšího, co bylo kdy natočeno.

V tuto roční dobu se pomalu blíži čas narozenin paní Věry Šormové, kterou humanitární pracovníci, ale i veřejnost zná jako "pletací babičku". Letos to ale bude výjimečné jubileum, protože 14. února 2020 uplyne přesně sto let ode dne kdy paní Věra přišla na tento svět. Marně byste ji ale hledali v nějakém penzionu pro seniory či v domově důchodců. Stále žije samostatně, jen s minimální nezbytnou pomocí svých blízkých ve svém malém pražském bytě na Pohořelci. Je sice již fyzicky slaboučká a zdraví jí také neslouží jako kdysi, ale drží se, jak sama říká a každý den se snaží naplnit něčím pozitivním i když je to pro ni čím dál těžší.

Vážení a milí přátelé České nemocnice v Arandu!

­