Aktuality
Zpráva o činnosti Czech hospital z.s. 2023-2024
Nevím, jestli webové stránky někdo ještě v dnešní době Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítí vůbec čte, ale považuji za rozumné zachovat jejich kontinuitu a průběžně doplňovat celkový, takto vznikající časový obraz českého humanitárního projektu v dalekém baltistánském Arandu. Tento obraz se logicky i v čase rozpadá do tří částí, a může tak v podstatě posloužit jako návod (modelový projekt) pro kohokoliv dalšího, kdo by chtěl posunout v krátkém čase nějakou izolovanou, vysoko položenou himálajskou vesnici ze středověku do 21. století. Neměl by totiž na vybranou, musel by podobně jako my v první řadě zajistit zdravotní službu a trvalý přísun léků, tj. zachraňovat životy, ale současně budovat základní doplňkovou infrastrukturu, bez které by samotná zdravotní služba nebyla efektivní. To odpovídá v našem případě období 2007-2012, kdy jsme kromě udržování nemocnice a každoročního zásobování léky vybudovali vodovody, opravili cestu, mosty i zničený zavlažovací kanál, zakoupili záchranné džípy, fotovoltaiku, traktor a mlátičku, a další podobné věci. Ve druhé etapě je třeba přidat i snahu o zajištění přístupu ke vzdělání, bez kterého je vše marné a dříve nebo později se propadne zpět do středověku. Tato etapa v našem případě začala v roce 2012 opravou a rozšířením místní jednotřídní školy, bojem o získání učitelů a rozhodnutím, že ve Skardu (správní centrum Baltistánu) postavíme internát, aby alespoň část nadaných dětí z Arandu mohla v budoucnu získat středoškolské a případně i vyšší vzdělání. Proto jsme v roce 2014 zakoupili ve Skardu pozemek, na kterém jsme v roce 2018 za velkých obtíží dostavěli internát, který nese jméno „Czech hostel“. Celou tu dobu přitom bylo zjevné, že zároveň se budeme muset jednou postarat o trvalou udržitelnost celého projektu, což bude ze všeho nejtěžší. Znamená to ono okřídlené: „namísto ryb dávat potřebným udice“, což v tomto případě znamená jediné: vytvořit postupně pro obyvatele Arandu zdroj příjmu, ze kterého budou v budoucnu sami alespoň částečně hradit chod České nemocnice a internátu ve Skardu. Jak to ale udělat, když zdejší komunita netvoří v podstatě žádnou nadhodnotu? Jejich minimalistický způsob života totiž po staletí vytvářel jen takovou hodnotu, která stěží zajišťovala fyzické přežití komunity. Jak tedy zároveň vyhrát sysifovský boj o udržení toho, čeho se již dosáhlo a současně průběžně tvořit nějaký smysluplný zdroj trvalého příjmu. Nade vší pochybnost jedinou takovou možností je podpořit rozvoj turizmu, přesněji služeb poskytovaných místními lidmi návštěvníkům údolí (od horolezců, trekařů až po rodiny s dětmi), které je neobyčejně krásné a má co nabídnout. Časově tato třetí etapa začala pro nás v roce 2018 rozhodnutím o stavbě Českého kempu, následně hotýlku a na to navazující infrastruktury, což trvá do dneška a vyžádá si určitě ještě několik dalších let.

Ze všech stran slyšíme bohužel v posledních třech letech často zprávy neradostné: Pandemie Covidu 19, krize zdravotní, finanční, politické, rostoucí inflace a od února 2022 dokonce neuvěřitelná válka na Ukrajině… zlý sen, ze kterého se jaksi nemůžeme probudit, protože to není sen. Snad Vás, vážení příznivci a přátelé České nemocnice v Arandu, právě proto potěší tato zpráva, i když se týká jen malé a bezvýznamné vesničky pod himálájským ledovcem Čhogo-Lungma ve vzdáleném Pákistánském Karakoramu. Jak víte, zde, na samém konci světa funguje od roku 2007 malá nemocnice, které samotní obyvatelé Arandu dali její jméno: Czech Hospital. Již 16 let zachraňuje lidské životy a uzdravuje nemocné. Jen dětí, které by bez její existence byly bezpochyby zemřely na zimní zápal plic či zánět mozkových blan, je nejméně pět set. O nemocnici se staráme jak nejlépe můžeme a nechci se opakovat v připomínání toho, co se nám v tomto směru všechno povedlo či nepovedlo. Nejdůležitější je, aby nemocnice setrvala a aby měla léky, které jste nám doposud vždy pomohli zajistit svými dary. Již 16 krát. DÍKY VÁM!!!

Dobrodružné a poutavé cestopisné vyprávění o vodáckém putování po mohutných kanadských řekách a jezerech. Boj s peřejemi. Setkávání s medvědy a ostatní nespoutanou přírodou. Vnímání krajiny a nelehkého života v divočině. Seznámení a zážitky s indiány, trapery i krajany. Překonávání nástrah divoké vody veletoků.
Autoři Dina (známá horolezkyně, první Češka, která překonala hranici 8.000 m n. m.) a Otakar Štěrbovi (významný zoolog a hydrobiolog, horolezec i vodák) zprostředkovávají nevšední zážitky a zkušenosti ze svých výprav a vtáhnou čtenáře do atmosféry, ze které je cítit adrenalin, ale i radost z vítězství sama nad sebou a hlavně neopakovatelné kouzlo okamžiku a síla přírody.

Když jsme v roce 2007 poprvé navštívili v Arandu místní „jednotřídku", seděla tam mezi hrstkou kluků na špinavé cementové podlaze jen jedna holčička. Byla to dcerka Muhamada Anvara, který ve škole již po třicet let stále učí ve svém volném čase, který vyšetří mezi prací na vlastním políčku či vzdálených pastvinách vysoko nad údolním ledovcem. Muhamad Anvar je prvním obyvatelem Arandu, který kdy získal středoškolské vzdělání, a protože úpřimně věřil v jeho sílu, chtěl se o získané vědomosti rozdělit s ostatními vesničany, hlavně pak s jejich dětmi.
- Až na vrchol, navzdory všemu a všem
- Poděkování
- Jak se v Arandu žije v době coronaviru
- Do Arandu přišlo jaro
- Cena MZV Gratias agit pro Dinu Štěrbovou
- Lidé z Arandu se radují ze života
- Coronavirová doba v Arandu
- Materiálová sbírka horolezeckého vybavení
- Czech climbing school
- Ženy psychicky víc vydrží a v těžké situaci se nepodělají