Ne každý má v životě štěstí.Bohužel je neměl ani Hassan, syn Jaffarův, který se narodil své mnoha těhotenstvími již velmi vyčerpané a nedostatkem kyseliny listové trpící matce jako poslední dítě.
Když jsme v Arandu v roce 2007 skládali z přivezených panelů naši nemocnici, plazil se kolem a spolu se svými zdravými vrstevníky nás zvědavě nás pozoroval.
Když člověk má to štěstí a stane na vrcholu vysoké hory, zaplaví jeho srdce neopakovatelná radost, spojená s hlubokou vděčností. Vzpomene na rodiče, partnera, děti i nejbližší přátele, kteří všichni svým dílem přispěli k jeho radosti. A vzpomene i na často bezejmenné domorodé pomocníky, chudé údolní i výškové nosiče, zůstávající v anonymitě, kteří mu tak obětavě a nezištně pomohli za často mizernou mzdu, mnohdy riskujíce i vlastní život pro vlastně úplně cizího člověka. Zažil to určitě i Edmund Hillary, když v květnu 1953 stanul jako první člověk na vrcholu Mt. Everestu, ale nezůstal jen u pocitů.
Není možné, abychom na tomto místě uvedli plný výčet našich aktivit za období 2005-2014, proto uvádíme jen ty nejdůležitější. I z těch je ale patrné, že v naší práci sledujeme podpoření tří nejdůležitějších pilířů, které jedině umožňují přechod od středověkého způsobu života k tomu modernímu: jsou to zdravotní služba, přístup ke vzdělání a poskytnutí nejdůležitějších technických vymožeností, na které domorodci sami nedosáhnou. V současné době spatřujeme jako nejdůležitější moment pro budoucí samostatnou udržitelnost celého projektu přístup ke vzdělání alespoň pro malou skupinku nejnadanějších dětí ve věku od 12 let. Nutnou podmínkou k tomu, aby takoví vybraní studenti a žáci mohli navštěvovat střední, případně vyšší školy ve Skardu, je zajištění jejich ubytování v tomto místě. Proto bychom rádi zakoupili ve Skardu pozemek za tímto účelem a vybudovali na něm malou budovu, která by toto skromné ubytování dětem poskytovala. Tento úkol je ale pro naše malé občanské sdružení vzhledem k rostoucím cenám pozemků a ve srovnání s tím, co jsme již v minulosti realizovali, výjimečně náročný a nemůžeme jej zvládnout z běžných prostředků podobných těm, které jsme získali v minulých letech. Proto si dovolujeme oslovit všechny potenciální partnery a sponzory, kteří tak jako my, vědí, že přístup ke vzdělání je nejzákladnější systémovou podmínkou pro realizaci každého pokroku, aby nám pomohli. Předem Vám za Vaši pomoc, či nalezení sponzora, děkujeme.
Jsme horolezci a já (Dina) jsem navštívila Pakistán poprvé v roce 1970 jako členka první Československé Karakorumské expedice. Později jsem se tam vrátila asi patnáctkrát. Oba, Viťa i já jsme se zamilovali do těch obrovských a výjimečně krásných hor a taktéž do lidí, kteří obývají jejich hluboká údolí a kaňony, a jejichž život se často nachází na hranici přežití. Bylo naším velkým přáním těmto lidem nějak pomoci.
Naše pomoc začala v roce 2005, v průběhu obrovského a strašlivě ničivého zemětřesení, jehož epicentrum byl právě Karakorum a Himálaj a které zabilo téměř sto tisíc lidí.
V té době jsme vybudovali spolu s vesničany z Askole a Chonga v dolině Braldu dva vodovodní systémy, jeden na vysokohorských pastvinách u Askole ve 4000m a jeden přímo ve vesnici Chongo.
V následujícím roce jsme se opět do Pákistánu vrátili, když jsme přivezli z České Republiky přes Karačí a Islamabád dva obrovské kontejnery obsahující mobilní skládací nemocnici ze speciálních panelů a množství zdravotnického vybavení, materiálu a léků, které byly určeny jako dar českých dárců trpícím Baltijcům. Bylo extrémně těžké překonat všechny byrokratické nástrahy a překážky, ale nakonec se nám podařilo bezpečně celou zásilku dovézt po 1000 km dlouhé Karakorum Highway, která vede převážně údolím Indu až do Skardu, které je Správním centrem Severních území (dnes nazývaných GB). Skardu se nachází na horním toku Indu nedaleko Indicko-Pákistánské linie příměří.
Transport celé zásilky do Arandu jsme uskutečnili v dalším roce. Arandu je nejvýše položená vesnice v údolí řeky Basho (3000m), která zde vytéká ledovcovou bránou z ledovce Čhogo-Lungma, který je jedním z nejdelších ledovců Karakorumu a nachází se v oblasti Haramosh Range. Toto místo je jedním z nejodlehlejších lokalit, v zimě sněhem doslova odřezané od nejbližší civilizace po dlouhých pět měsíců kruté zimní himalájské sezóny. Převládal zde způsob života, který v určitých aspektech nenaplňoval ani středověké parametry. Průměrná roční zimní mortalita malých dětí v zimě způsobená zápalem plic byla dlouhodobě kolem 10 až 15 dětí ročně, protože přístup vesničanů k lékům a zdravotní službě byl prakticky nulový. Chyběl ale i přístup k čisté pitné vodě, co se nejvíce podílelo na katastrofálních hygienických podmínkách. Téměř všichni obyvatelé Arandu byli postiženi důsledky nedostatečné a nesprávné výživy, což způsobovalo nejrůznější formy chorob, degeneračních příznaků, atd. Řečeno krátce, jednalo se o zakonzervovaný středověký způsob života s mnoha prvky spadající až do doby kamenné. Téměř zázrakem se nám povedlo realizovat transport celé zásilky do Arandu s využitím místního způsobu dopravy pomocí tzv. cargo džípů po extrémně nebezpečné džípové cestě, která do Arandu vede v lavinézních svazích a kaňonech řeky Basho. Tam jsme na předem připravený pozemek postavili celou stavbu z polyuretanových panelů a uvedli do života základní funkci tohoto nového zdravotního zařízení. V témže roce se nebývalým způsobem snížila zimní mortalita malých dětí - na zápal plic neumřelo ani jedno!
Ačkoliv cílem naší mise v roce 2007 bylo dovézt, postavit a uvést do života naši malou českou nemocnici, čehož bylo plně dosaženo, rozhodli jsme se pokračovat v Arandu při poskytování a rozvíjení zdravotní pomoci, protože jinak by celá akce ztratila svůj zamýšlený smysl a nesplnila by svoji funkci. Od roku 2008 proto každým rokem zásobujeme nemocnici léky na celý další rok, když tyto nakupujeme od farmaceutických distributorů ve Skardu. Toto je základní činnost, bez které je funkce nemocnice nemyslitelná. Léky a také provoz nemocnice (plat uklízeče a zdravotníka) hradíme z peněz, darovaných českými dárci včetně nás dvou a našich rodin. V roce 2008 jsme také provedli rekonstrukci do té doby nedostatečného vodovodního systému v Arandu, kterého zdrojem je vydatný pramen pitné vody nacházející se na svazích nad vesnicí. Vybudovali jsme jímací jezírko, sedimentační nádrž a zrekonstruovali jsme rovněž systém plastových rozvodů.
V tomto roce jsme položili základy pro motorizovaný záchranný systém, když jsme zakoupili terénní Toyotu 4x4, vhodnou pro převážení pacientů z odlehlých údolí v případě potřeby do Skardu. Tato později značně snížila statistiku úmrtnosti v případech, kdy pomoc na místě nestačí.
Rozšířili jsme i zdravotní služby v Arandu tím, že jsme angažovali a od té doby průběžně platíme pravidelné návštěvy specializované ženské sestry LHV (Lady Health Visitor), která pomáhá snižovat následky komplikovaných porodů a také uvádí do života systém plánované rodiny.
V roce 2010 jsme navštívili Arandu hned dvakrát: poprvé v zimě (únor-březen), abychom se realisticky seznámili se způsobem zimního přežívání, které jsme zdokumentovali obrazem i filmem. Pravděpodobně jsme byli prvními cizinci, kteří navštívili Arandu v zimě. Naše druhá návštěva se uskutečnila v létě 2010, kdy jsme z České Republiky přivezli a na střechu nemocnice instalovali malou fotovoltaickou elektrárnu. Tento jediný zdroj proudu umožnil uvést do chodu řadu sofistikovaných zařízení, která byla sice součástí původní dodávky, ležela ale bez možnosti použití v bednách. Od té doby tam funguje osvětlení nemocnice, EKG, malý počítač, lednička, mikroskop, kyslíková jednotka a některé měřící a diagnostické přístroje. Také jsme posílili náš mobilní záchranný systém zakoupením další Toyoty 4x4, takže teď jedna jezdí v dolině Braldu, druhá pak funguje v dolině Basho. Obě vozidla fungují na základě principu podpory samoudržitelnosti, když si obě na sebe vydělávají poskytováním placeného systému dopravy pro obyvatele obou údolí, prioritu má ale odvoz nemocného či zraněného člověka v případě nutnosti, který je realizován zdarma.
Podařily se nám dvě důležité věci: první z nich byla oprava posledního úseku džípové cesty z Doko do Arandu (cca 20km úsek), který byl již v havarijním stavu po početných zimních lavinách a sesuvech půdy z předešlých let a taktéž po záplavách, které postihly celý Pakistán v roce 2010. Těsně před započetím opravy zde došlo k několika vážným nehodám, poslední si vyžádala 4 lidské životy a 2 těžká zranění. Když byla cesta opravena, využili jsme toho k přepravě historicky prvního traktoru s příslušenstvím a mlátičky, kterou jsme rovněž darovali obyvatelům Arandu s pomocí našich sponzorů.
Konečně, při naší poslední misi jsme se pustili do rekonstrukce a rozšíření stávající základní školy, která byla totálně nedostatečná.
Také jsme opravili životně důležitý zavlažovací kanál, který zničily sesuvy a laviny, a který má svůj zdroj v boční větvi malého ledovce Bargandžo nad vesnicí. Kromě toho jsme vybudovali tři separátní vodovodní systémy pro vysokohorské pastviny cca 4000 m vysoko v lokalitách Bargandžo, Sencheca a Remendoc.
Nejvýznamnějším počinem v roce 2013 bylo ukončení stavby staff housu, neboli domu pro zdravotníky včetně lékařů (pákistánských i z ciziny), pro nás, pracovníky Czech Hospital, další dobrovolníky, případně dozorující pákistánské úředníky. Postavit takový domeček bylo velmi důležité, protože jiné možnosti ubytování kromě stanu na políčkách vesničanů není možné. K tomuto nás mimochodem již před několika lety inspirovala podobná stavba v Askole, sloužící vedle zdravotního zařízení italským lékařům a jejich návštěvám.
Jako každým rokem, i v roce 2013 byla v září zakoupena zásoba léků na rok u místních distributorů. Léky jsou totiž absolutní alfou a omegou našeho působení v Baltistánu, bez kterého by se zhroutil základní smysl naší nemocnice. Není nejmenší naděje, že by si je vesničané mohli zajistit jinak a znovu by v zimě začaly umírat ti nejzranitelnější: děti, ženy a staří lidé.
Pokračujeme, opět bez státního příspěvku, ve stavbě přízemní části budovy internátu s tím, že v budoucnu bychom rádi postavili i první patro.
Zajištění léků je pro nás opět samozřejmé.
