Zpráva o činnosti Czech hospital z.s. 2023-2024

Nevím, jestli webové stránky někdo ještě v dnešní době Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítí vůbec čte, ale považuji za rozumné zachovat jejich kontinuitu a průběžně doplňovat celkový, takto vznikající časový obraz českého humanitárního projektu v dalekém baltistánském Arandu. Tento obraz se logicky i v čase rozpadá do tří částí, a může tak v podstatě posloužit jako návod (modelový projekt) pro kohokoliv dalšího, kdo by chtěl posunout v krátkém čase nějakou izolovanou, vysoko položenou himálajskou vesnici ze středověku do 21. století. Neměl by totiž na vybranou, musel by podobně jako my v první řadě zajistit zdravotní službu a trvalý přísun léků, tj. zachraňovat životy, ale současně budovat základní doplňkovou infrastrukturu, bez které by samotná zdravotní služba nebyla efektivní. To odpovídá v našem případě období 2007-2012, kdy jsme kromě udržování nemocnice a každoročního zásobování léky vybudovali vodovody, opravili cestu, mosty i zničený zavlažovací kanál, zakoupili záchranné džípy, fotovoltaiku, traktor a mlátičku, a další podobné věci. Ve druhé etapě je třeba přidat i snahu o zajištění přístupu ke vzdělání, bez kterého je vše marné a dříve nebo později se propadne zpět do středověku. Tato etapa v našem případě začala v roce 2012 opravou a rozšířením místní jednotřídní školy, bojem o získání učitelů a rozhodnutím, že ve Skardu (správní centrum Baltistánu) postavíme internát, aby alespoň část nadaných dětí z Arandu mohla v budoucnu získat středoškolské a případně i vyšší vzdělání. Proto jsme v roce 2014 zakoupili ve Skardu pozemek, na kterém jsme v roce 2018 za velkých obtíží dostavěli internát, který nese jméno „Czech hostel“. Celou tu dobu přitom bylo zjevné, že zároveň se budeme muset jednou postarat o trvalou udržitelnost celého projektu, což bude ze všeho nejtěžší. Znamená to ono okřídlené: „namísto ryb dávat potřebným udice“, což v tomto případě znamená jediné: vytvořit postupně pro obyvatele Arandu zdroj příjmu, ze kterého budou v budoucnu sami alespoň částečně hradit chod České nemocnice a internátu ve Skardu. Jak to ale udělat, když zdejší komunita netvoří v podstatě žádnou nadhodnotu? Jejich minimalistický způsob života totiž po staletí vytvářel jen takovou hodnotu, která stěží zajišťovala fyzické přežití komunity. Jak tedy zároveň vyhrát sysifovský boj o udržení toho, čeho se již dosáhlo a současně průběžně tvořit nějaký smysluplný zdroj trvalého příjmu. Nade vší pochybnost jedinou takovou možností je podpořit rozvoj turizmu, přesněji služeb poskytovaných místními lidmi návštěvníkům údolí (od horolezců, trekařů až po rodiny s dětmi), které je neobyčejně krásné a má co nabídnout. Časově tato třetí etapa začala pro nás v roce 2018 rozhodnutím o stavbě Českého kempu, následně hotýlku a na to navazující infrastruktury, což trvá do dneška a vyžádá si určitě ještě několik dalších let.

Číst dál …